neděle 18. září 2016

Noční můry - díl třetí


Myslíte si, že se noční můry zdají jen v noci? Co když to tak není? 

zdroj obrázku klik


párování: není v plánu
počet kapitol: těžko říct, odhadem min 10
počet slov: bude doplněno, jakmile dokončím ;-)
betace: není, betu mi zaměstnává zkouškové období. Pokud narazíte na chyby, neváhejte na ně upozornit
rating: prozatím v plánu není
shrnutí: Známe je všichni. Či je tu někdo, kdo nikdy žádnou neměl? Ten pocit, když se uprostřed spánku z ničeho nic probudíte, studený pot na zádech, čele nebo zátylku… buď si příčinu pamatujete, nebo nikoli, ale vyděšený nepříjemný pocit zůstává. Máte chuť rozsvítit a spát s otevřenýma očima. Bojíte se znovu upadnout do snů… A přesně takové pocity budou zažívat i postavy ze světa HP. Co myslíte, čeho se která z nich nejvíc bojí? Co bude příčinou jejich probuzení se hrůzou? Bude někdo ušetřen?


zdroj obrázku - klik

Veškerá práva ohledně tématu HP náleží J.K.Rowling, za vše ostatní je odpovědná má mysl v těsné spolupráci s mou fantazií. Píšu pro zábavu, čtenářky a ne pro zisk. Bez souhlasu autorky platí zákaz kopírování textu.




Noční můry - díl 3. - George Weasley

Dlouhý den za pracovním stolem se na mě podepsal. Ani kouzelníci neumí obejít nutnost vyřídit papírování. Ministerstvo se neptá, kdy obchodník vyřizuje nutné zlo. Ministerstvo chce své výkazy a chce rovněž své daně. A tak tu už dobrých dvanáct hodin zírám do lejster a snažím se najít systém v chaosu. Přestože jedno mudlovské přísloví praví, že pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos, sem tam je i inteligent nucen uspořádat věci. Jistě vás na jazyku svrbí otázka: Proč to papírování nevyřizujeme průběžně, ale až když nám hoří koudel za zadelí? Inu, protože tak to prostě je. Vy to děláte průběžně? Ano? Pak před vámi smekám.

Znovu si promnu oči a přemýšlím, kam se poděl Fred, neb tohle máme mít na triku oba. Proč jsem tu tedy sám? Začínali jsme společně, ale pak si musel odskočit a… zřejmě se zapomněl vrátit. Vstanu z pohodlného křesla a protáhnu si záda. Na stole je pozoruhodný pořádek. Skoro se nabízí průvan nebo něco podobně zákeřného, co by zase vytvořilo chaos. Nic takového nepřivolávám, pouze konstatuji. Zároveň je potřeba říct, že neslyším obvyklý hluk z obchodu. Což už zarážející je. Přejdu ke dveřím a otevřu. Za normálních okolností by vzduchem lítaly rakety, rachejtle, samovznášející se kudrlinky, hopsali by tu koudelky, voněl dračí oheň, praskaly praskavky… prostě by tu byl ruch, plno lidí, barev, zvuků, hluku, vůní… dnes ne, je tu… ticho, šero a děsivě prázdno.

“Frede?” zavolám do ztemnělého obchodu. Odezva žádná. “Frede!” zkusím to pro jistotu ještě jednou. Nic. Nikdo. Tma. Jen můj hlas a dech se nese ztichlým obchodem. Pomalu procházím mezi regály, které jindy praskají ve švech a až teď si všímám, že jsou prázdné. Není tu ani jediný kousek zboží, a že hledám poctivě. Pobíhám tady jako magor sem a tam v zoufalé snaze něco najít. Nikde nic. Nebudu vám lhát, začínám se nepatrně bát. Z toho ticha a tmy se mi na zátylku postavily vlasy. Vytáhnu hůlku, zašeptám Lumos a stane se co? Nic! Teď se teprve začínám děsit a že mě hned tak něco nevykolejí!

“Frede?!” třetí pokus a opětovně marný. V posledním záchvěvu příčetnosti vyjdu ven na ulici. Lidé chodí sem a tam, z obchodu do obchodu, zírají do země, mračí se, kaboní a vůbec si mě nevšímají. Snažím se všemožně upoutat jejich pozornost, leč bezvýsledně. Otočím se, abych zjistil, jak vypadají výlohy zvenku a na dveřích mne upoutá lejstro, kterého jsem si při cestě ven nevšiml. K dnešnímu dni se přísně zapovídá jakýkoli druh zábavy, taškařic, humoru a provokací. Svět jest vážné místo a jako takové si nezaslouží parodii, přehnané barvy, rozptylování roztodivnými kousky, které mnohdy hraničí s dobrým vkusem. Z tohoto důvodů se obchod bratří Weasleyových s konečnou platností… dál George nečetl. Chňapl po dokumentu s úmyslem ho servat, jenže to nešlo. Vyhláška ministerstva kouzel je vyhláška ministerstva kouzel a tu jen tak nestrhnete. Držela jako přibitá. O George se pokoušely mdloby.

“Co má tohle znamenat?” zakřičel, jak nejsilněji dokázal. Ani jeho zoufalý hlas, ani veškerá snaha upoutat pozornost lidí na ulici nezabírala. Nikdo nereagoval. Všichni šli dál se svěšenými hlavami a pohledy upřenými na povrch pod svýma nohama. Srdce Georgovi tlouklo čím dál splašeněji, hlava se mu motala. Co se to stalo? Proč se to stalo? Kam to svět dospěl? A kdy? Kdy to proběhlo a kde je Fred? Zády se opřel o skleněnou výplň vstupních dveří a sotva popadal dech. Zavřel oči, ale ani to nepomáhalo. Cítil, že mu nohy vypovídají službu a jeho tělo se poroučí k zemi.

“Ty cvoku, kolikrát ti mám říkat, aby ses nehoupal!” dolehl k němu hlas jeho dvojčete.

“Já se nehoupal, já jsem…” otevřel George oči. Seděl na zemi pod pracovním stolem ve společné kanceláři za obchodem. Papíry ležely rozházené všude možně, křeslo převrácené.


“Já jsem, já jsem. Pět minut tě tu nechám a ty to tu převrátíš vzhůru nohama,” kroutil hlavou Fred. George vstal a beze slov bratra objal. “No dobře, dobře, tak já ti pomůžu to všechno znovu seřadit, ale musíš mě nechat nadechnout,” poplácal své dvojče po zádech a nechápavě kroutil hlavou. 

12 komentářů:

  1. Skvělý! Úplně jsem si to představila, přes den se mi to nestává, neb nemám šanci usnout, ale v noci to občas bývá masakr. To pak po probuzení vstávám a kontroluju, jestli jsou všichni na svých místech a jestli dýchají a jestli to byl opravdu jen sen :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky nemám šanci usnout, ale občas se mi povede zasnít se s otevřenýma očima - zahledět se do blba a sem tam i něco probleskne... zvláštní pocity :) a v noci se budím a zmateně přemýšlím, jestli to dítě už jedlo nebo bude teprve jíst... holt den rozdělený do úseků po třech hodinách :D vybírá si to svou daň, proto jsem ráda, že se to vůbec dá číst :D

      Vymazat
  2. Já si věčinou sny nepamatuji a tet vůbec né jsem tak hotová že usnu hned ale když už mě něco z budí tak reaguji jak Janinka a to dokonce spím i přes den jak jsem poslední par týdnů vyřízená :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jak kdy - některé celé, někdy útržky a sem tam jen pocit nebo dojem, který ve mně sen zanechal :) Malé už je na světě? :)

      Vymazat
    2. Né jsem 15tt ale stále trvají nevolnosti a to my slibovala doktorka jak přejdou já snad i zhubla do toho domácnost, školka ,kroužky dětí, manžel věčně pryč, je toho na mě tet co my je špatně dost. :)

      Vymazat
    3. Držím pěsti, aby nevolnosti co nejdříve přešly a všechno bylo v pořádku ;-)

      Vymazat
  3. Chudák George. Naštěstí to byl jen sen. Moc vám chci poděkovat za skvělou kapitolku a úžasnou povídku. Moc se mi líbí. Mám ráda svět Harryho Pottera. A díky vám můžu číst dál a dál. Děkuji vám, že píšete. Moc si vašeho blogu vážím. Ještě jednou děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za milý a krásný komentář - podobná slova vždy potěší a nepředstavitelně zvednou náladu :)

      Vymazat
  4. Chtěla jsem se zeptat, jestli někdy napíšete povídku, nebo jednorázovku Dramione? Děkuji za opravdu překrásnou kapitolu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na povídku bych to neviděla, ale něco kratšího, případně jednorázovku zvážím - jen škoda, že chybí podpis, kdybych chtěla připojit věnování :)

      Vymazat
    2. Napíšu přezdívku, jestli vám to nevadí :) A děkuji za odpověď.
      Ree

      Vymazat
    3. Nevadí a přezdívku si budu pamatovat - Jen co bude nápad, bude i malá Dramionka :)

      Vymazat

Každý komentář velmi potěší, i kdyby to byl obyčejný smajlík. Díky za Váš čas :)